Obecní úřad Slavníč
Oficiální webové stránky obce

Informace ke každoročním platbám

Poplatek za odpad

- 400 Kč / osoba

- 500 Kč / chalupa, chata

Poplatek za psa

- 100 Kč (za každého dalšího 50 Kč)

Poplatek můžete na podatelně v úředních hodinách anebo bezhotovostně na účet obce:

Č. ú. 33524521/0100
v. s. 1340 – poplatek odpad
v. s. 1341 – poplatek pes

Při platbě vždy uveďte své jméno a účel platby!

Nejstarší písemné údaje o Slavníči se datují první polovinou 13. století. Není ale vyloučeno, že některé osady byly založeny již ve druhé polovině 12. století v souvislosti s počátky těžby stříbrné rudy.

Důkazů o těžbě je v našem regionu bezpočet. Jsou to hluboké propadliny jámy, které jsou patrné v širokém pruhu od Pavlova pres Kamenici až ke Koječínu. Setkáváme se s nimi i v lese mezi železniční tratí z Herálce do Lípy a silnicí z Herálce do Radňova. V místech, kde Nohavický potok podtéká železniční trať a kde se dosud lesu říká "Lesanka stříbrná", jsou dokonce doklady o dávné tavbě rudy. Břehy potoka jsou plné strusky -škváry. Zde se tedy vyrubaná ruda na místě tavila.

Hastrman čili vodník obývá jen stojaté vody, rybníky, a ne vody tekoucí. Také na hrázi slavníčského rybníka, který byl v katastru přepsán od Slavníče k Pavlovu, vídali ho lidé častěji, jak si jako chlapeček hrál u vody. Poznali ho, protože mu z levého šosu zeleného kabátku stále kapala voda. Lidí si nevšímal, ale lidé jeho. Vzájemně si na sebe zvykli, až jednou, bylo právě poledne, když zvoneček z Pavlova i Slavníče naříkal: "Brambory s mundurem, máme je každý den, " chtěl nebožtík starý Zadák přejít z cesty přes brlení náhonu u splavu na svoji zahradu. Byl asi uprostřed brlení, bos, jak se chodívalo v létě všeobecně. A vtom - "chňap", cosi ho chytlo za nohu a táhlo dolů do vody. Zadák volal, křičel o pomoc, ale nikoho nablízku nebylo. Konečně se vší silou vyškubl a přešel na druhý břeh. Nohu měl celou modrou a byly na ní znát otisky ruky. Noha ho potom rozbolela, chřadl a brzy zemřel. Vinili z jeho smrti hastrmana. Od té doby ho nikdo více u rybníka nespatřil.

 

Počátky oficiálního vyjednávání o stavbu lokální železnice Humpolec - Německý Brod spadají do roku 1888. Koncese na stavbu tratě byla po pětiletém jednání udělena c. k. úřady 4. června 1893 starostovi města Humpolce Jakubovi Hruškovi, opatu v Želivě Ferdinandu Bursíkovi a říšskému poslanci Filipu Bečvářovi. Akcie a dluhopisy vlastnila Živnostenská banka, Česká zemská banka, město a okres Humpolec a desítky humpoleckých občanů. Smlouva vozební (provozní) byla ujednána s ředitelstvím Rakouské severozápadní dráhy a konečně stavební smlouva s firmou Oskar baron Lazarini z Grazu. S kopáním základů bylo započato 17. července 1893 a stavba byla zkolaudována 13. října 1894. Veřejná doprava byla zahájena 1. září 1894. Nová trať umožnila napojení Humpolce, tehdy nejprůmyslovějšího centra západní Vysočiny, na již existující tratě Rakouské severozápadní dráhy. V Německém Brodě byla již v provozu trať z Vídně do Kolína a z Brodu do Pardubic. Snaha o spojení Humpolce železnicí s okolním světem je však daleko staršího data než je rok 1894. Již v roce 1868 se objevují plány železniční sítě trasované přes Humpolec, ale tenkrát se vybudování železnice Humpolci vyhnulo, bohužel i za přispění vlivných povoznických firem. Na druhé straně nemůžeme nepřipomenout snahy několika generací o prodloužení železniční sítě dále na Pacov.